Liberalizace po Česku

Konání Ministerstva dopravy ve věci liberalizace železnice v České republice

Ministerstvo dopravy České republiky (MDČR), dále jen MD, začalo postupně s uvolňováním železničního trhu, s tak zvanou liberalizací železniční dopravy. MD dle mého názoru zcela nekoncepčně postupuje při otevírání trhu.

Pokud chceme mít liberalizovanou železniční dopravu s veřejnými soutěžemi na provozovatele veřejné osobní dopravy, musíme na to být připraveni. V současné době probíhá něco, co nazýváme liberalizací, je to ovšem spíše rozbourávání síťovosti české železnice. Proto, abychom mohli začít s liberalizací, musí být vytvořeny jednoznačné podmínky. K těm nejhlavnějším patří jednotné jízdné. Cestující veřejnost by neměla ani zaznamenat, že se železniční doprava liberalizuje, anebo jen ve zlepšení služeb či komfortu. Rozhodně by cestující neměl uvolnění trhu poznat tak, že pokud pojede například 300 km dlouhou trasu, tak že si bude muset místo dříve jedné zakoupené jízdenky, teď zakupovat jízdenek třeba pět. Mám například na mysli linku Plzeň Žatec, kde od nového GVD 2017 začne jezdit soukromý dopravce GW Train Regio, kterému byla bez soutěže tato linka přidělena a MD necítí za důležité požadovat uznávání jízdného.

Liberalizace po Česku. MD jako kdyby slyšelo kritiku z mnoha stran, že přiděluje linky Českým drahám (ČD) tak zvaně na přímo, tedy bez výběrového řízení, tak přidělí jednu linku jinému dopravci a to raději taky na přímo a ještě bez uznávání jízdného. Navíc dopravce nasadí velmi srovnatelné vlaky, s jakými tam jezdily doposud ČD. Navíc tyto „nové“ vlaky soukromého dopravce jsou ještě asi o 10 let starší než vlaky ČD, které byly provozovány na této lince.

Jako další velmi zajímavý krok MD společně se SŽDC lze uvézt pravděpodobné přidělení dopravní cesty společnosti RegioJet Radima Jančury na trase Praha – Brno – Břeclav – (Bratislava/Staré Město u Uherského Hradiště). Pokládám si otázku, k čemu je to dobré, jaký to má smysl, čemu to pomůže? Pokud chceme liberalizovat železniční trh, tak soutěžme celé linky a ne, že na jednu trať pustíme několik dopravců, zacpeme koridor a ať si tam dělají, co chtějí. Pokud společnost RegioJet dostane přidělenou cestu, tak nastane situace, kdy se pro cestující ČD omezí počet spojů, cestující RegioJetu budou mít k dispozici pouze pár spojů a tím jsme zase u toho, že jde vidět, jak MD společně se SŽDC v tomto případě postupují zcela nekoncepčně.

Můžeme se podívat, jak to vypadá na neustále omílané lince Praha – Ostrava. Je nesporným faktem, že po příchodu konkurence se zvedla úroveň služeb poskytovaných zákazníků, ale nesmíme zapomenout dodat, že pouze těm na té jedné zmiňované lince. A co ostatní cestující? Všichni přece nebydlí jenom v Praze a na Ostravsku. Takovouto podobu liberalizace si rozhodně nepochvalují cestující, kteří využívají regionální spoje, které využívají stejné tratě jako vlaky všech dopravců na lince Praha – Ostrava. Uvedu názorný příklad: v roce 2008 jel cestující z České Třebové do Moravan osobním vlakem 48 minut, dnes je to 56 minut. Řeknete si 8 minut, to nic není. Možná není, možná je, ale od té doby se modernizovaly tratě, zvyšovala propustnost a bez přeplněného koridoru by jel osobní vlak třeba 40 minut. Je tedy podle mě lepší zrychlit nějaké „bezvýznamné“ regionální spojení a vrátit se zpět, ještě před příchod konkurence? Ne, rozhodně ne, ale je na místě postupovat koncepčně a hlavně nedělat unáhlená rozhodnutí.

Podle Evropské unie má liberalizace železničního trhu nastat od roku 2034. Proč je důležité nezačínat příliš brzy? Kdybychom začali příliš brzy, umožníme tak pronikat zahraniční konkurenci na náš trh, aniž my bychom mohli pronikat na jejich trh. Jen se podívejme, jak se u nás začíná rozvíjet společnost Arriva, patřící do koncernu německých státních drah, Deutsche Bahn (DB). Žádný jiný stát v Evropské unii si nenechá zasahovat do svého vnitřního trhu a brání svůj trh. Jako příklad lze uvést Rakousko, kde se rozhodli, že ani neoddělí státního dopravce od správce infrastruktury a mohli jsme být svědky debaty, kdy ředitel rakouských spolkových drah (ÖBB) v rozhovoru s ředitelem ČD popisoval výhody tohoto řešení. Nebo se podívejme do Německa, kde DB za žádnou cenu nechtějí pustit na koleje cizí dopravce, viz kauza se společností National Express.

Proto se nenechejme jako veřejnost a ani jako MD, SŽDC a další organizace ovlivňovat silnými lobby nejrůznějších podnikatelů. Ano, narážím například na pana Jančuru, který neustále „křičí“, jak Česká republika nesplňuje požadavky EU a neotevírá trh. EU nám říká, že trh máme otevírat po roce 2034. Do té doby připravme kvalitní prostředí pro soutěže tak, aby se železnice rozvíjela, zachovala si svou síťovosti, kapacitu a mohla veřejnosti nabídnout kvalitní druh dopravy pro veškeré cesty. Rozhodně by nebylo správné, vydat se cestou, jakou se kdysi vydali v Polsku či Velké Británii. V konečném důsledku došlo v těchto zemích k rozpadu síťovosti, ke zdražení jízdného a k menší oblibě cestování po železnici.

Pro opravdovou liberalizaci připravme systém jednotného jízdného, vyřešme problém režijního jízdného (třeba ho úplně zrušme?) a rozhodně neotevírejme železnici, jako by to byla silnice a mohl si po ní jezdit, kdo chce. Otevírejme jednotlivé linky za předem daných podmínek. Pusťme na jednu linku jednoho dopravce na určitou dobu, a pokud se osvědčí, tak vyhraje i příště a pokud ne, tak přijde další. Nezřizujme experimenty jako státní půjčovnu vlaků, nepodléhejme názorům lidí, kteří dopravě nerozumí, ale za to rozumí své touze po penězích. Uvědomme si, že pokud ty nejlukrativnější linky „rozdáme“ soukromým dopravcům, tak jak se to zatím pomalu děje, zůstanou Českým drahám pouze lokální ztrátové tratě a náš národní dopravce, kterého si platíme z daní, bude čím dál více ztrátovější. MD by také do toho „magického“ roku 2034 mělo rozhodnout, co bude s dopravcem, jehož je vlastníkem, tedy Českými drahami. Zdali se bude muset starat o přepravu dvou cestujících z Dolní Lhoty do Horní Lhoty nebo či mu poskytne stejné podmínky jako všem ostatním. K řešení jsou také věci týkajících se výběrových řízení a mnoho dalších problémů, které je potřeba vyřešit.

Závěrem bych dodal, liberalizaci ano, ale pouze tehdy, až vytvoříme jasné a předem dané podmínky, což v dnešních dnech tomu rozhodně tak není.  Pokud by tato „liberalizace“, která je v ČR, teď pokračovala dále, mohli bychom se dostat do situace, kdy železnice bude na svém dně. Na pár lukrativních tratích bude „přecpáno“ a na ostatních tratích může SŽDC pouze hlídat kolejnice před krádežemi.

Poslední větou jen řeknu, že nejsem pesimista, ale vím, že železnice má velký potenciál, jak v osobní, tak v nákladní dopravě a byla by velká škoda jej zahodit, kvůli lobby několika kontroverzních a bezohledných podnikatelů.